< Návrat zpět do knihovny opto.cz

Jan Jakubec: Dějiny literatury české II. Od nejstarších dob do probuzení politického (1934)

Přebal a desky knihy~~~ Titulní strana

Obsah~~~Vysvětlívky zkratek

Předmluva k druhému dílu (1933)~~~Předmluva k druhému vydání (1929)

Úvod
Rozdělení obrozenecké literstury. Literárně historický přehled o obrozenecké lieratuře

• I. Josefinismus v praxi a v literatuře.
  Reformní snahy doby tereziánsko-josefinské: povznesení lidu hmotné a mraví;
  nové zřízení v školství obecném, na gymáziích a na univerzitách.
  Náboženská snášenlivost; toleranční patent Josefa II. a z roku 1781. Literární ohlas politického a kulturního usilování osvíceneckého hlavně v časopisech a brožurách.
  Spor o svědectví Jana Nepomuckého. Hus a husitství v osvícenecké literatuře.

• II. Bádání historické a literárně historické
  Příklad z ciziny. Pěstování domácí historie v klášteřích. Gelasius Dobner. Česká společnost nauk. Mik. Adaukt Voigt. Fr. Martin Pelcl.Ignác Cornova. Hlavní zástupcové historického badání na Moravě: Otto Steinbach z Kranichsteina, Jos. Vratislav Monse historik a jmenovitě badatel o zemském právu moravském.
  Topografové Jaroslav Schaller a Jos. Fr. Schwoy.
  Historie a vlastivěda na Slovensku: Ladislav Bartolomeides.

  Východištěm studií literárně historických je Balbinova Bohemia docta.
  Literárně historické publikace M. A. Voigta. K.R. Ungar. Vác. Fort. Durych. Fr. F. Procházka jako literární historik. Obrozenečtí bibliofilové,

• III. Josef Dobrovský
  Dobrovský u vrstevníků a u pozdějších literárních historiků. Studijní léta. Souromé učitelování u Nostizů. Počátky literární činnosti. Pražský zlomek evangelia sv. Marka. Časopis Bohmische (und mahrische) Literatur a Literarisches Magazin. Dobrovský osvícenec a bojovník za svobodu přesvědčení. Názor náboženský; láska k přírodě. Úsilí o povznesení a ustálení české řeči spisovné. Dobrovský a Slovensko; proti separatistickým snahám bernolákovců. Jiří Ribay.

  Mluvnice a slovníky české řeči v posledních dvou desetiletích XVIII století. Fr. Jan Tomsa. K. Hynek Thám. Dobrovského spisy o české řeči: Deutsch-bohmisches Worterbuch; Bildsamkeit der slawichen Sprache; Vergleichung der russischen und bohmischen Sprache ; Ausfuhrliches Lehrgebaude der bohmischen Sprache; Ausguhrliches Lehrgebaude der. O české prosodii.

  Dobrovského účast v bádání historickém. Spory o počátky křesťanství a křesťanské ultury u nás. Dobrovského studie literárně historické. Geschichte der bohnischen Sprache und Litteratur. Bádání o čwských prvotiscích. Litterarische Nahrichten von einer ... Reise nach Schweden und Russland Dobrovského bádání o českých překladech bible. Uber den ersten Text der Buhmischen Bibelubersetzung. Třetí vzdělání Dějin: Geschichte der bohnischen Sprache und altern Literatur,

  Počátky slavistických studií u nás vlivem studií biblických, klasické germánské filologi a historického bádání. Aug. Lud. Schlozer. J. J. Rousseau a Harder. V. F. Durych a jeho spis Bibliotheca slavica. Dobrovský řešil v slavistice kromě bádání o církevně slovanských textech vesměs jednotlivá konkrétní témata: rozdělení slovanských řečí, etymologický výkladnárodních jmen Čech (Slezan), Slovan; o nejstarších sídlech Slovanů; podal příspěvek k slovanským starožitnostem a k povaze starých Slovanů. O oddanosti a náklonosti slovanských národů k rodu habsburskému. Slovanský základ v Cestě do Ruska.

  Dobrovský na Moravě v letech 1787 - 1790. Po návratu život v Praze a na českém venkově. Studijní cesty Dobrovského. Dobrovský jako člověk. Smýšlení české a slovanské.

• I. Snahy centrlistického absolutismu a zavedení státní řeči německé.
  Podpora řečí německé na prospěch prostého lidu. Obrany českého jazyka: Fr. Jos. hr. Kinského, B. Balbína, Al. Hanka, K. Ign. Tháma, Jana Rulíka. Šíření českého uvědomění ve všech vrstvách a ve všech zemích československého národa.

• II. Osvícenecká literatura vzdělávací a poučná
  Durychův a Procházkův překlad bible. Procházka vydává staré české spisovatele. V. M. Kramérius literární činnost v osvíceneckém duchu; jeho účast v české beletrii; popisy cizích zemí; vydávání starších spisů; Kramérius novinář. - Vzdělávací literatura na Slovensku. "Staré noviny literárního umění. Juro Fandli a jiní vzdělavatelé lidového čtení. Fr. Tomsa a Jan Rulík. Fr. Vavák. Jan Jeník z Bratřic.

• III. Vývoj českého divadla a zábavná próza v osvíceneckém období
  Veršované proslovy a oslavy. "Bouda". Divadlo u Hybernů. - Ráz českých her dramatických. Václav Thám. České hry historické. Ant. Jos. Zíma. Prokop Šedivý; pokus o pražskou lokální frašku. Divadlo na českém venkově.

  Česká osvícenecká zábavná próza. Vliv německé beletrie. M. V. Kramérius. Prokop Šedivý. Jednotlivé vyznačenější povídky.

• IV. Čeští veršovci v době osvícenecké.České rokoko.
  Tradiční veršovci světští i duchovní, hlavně slovenští. Básně oříležitostné. V Tháma "Básně v řeči vázané" (1785).Ant. Jaroslav Puchmajer: Sebrání básní a zpěvů (1795, 1797) a Nové básně (1798, 1802, 1814). Ant. Jar. Puchmajer. Šebestián Hněvkovský. Vojtěch Nejedlý. Jos. Miloslav Rautenkranc. Vác. Stach. Augustin Doležal. Jos. Ignác Bajza.

• V. Jan Nejedlý, Jiří Palkovič, B. Tablic, J.H.A.Galaš
  , Jan Nejedlý překladatel I. zpěvu Iliady a Gessnerových idyl; jeho časopis Hlasatel Český.
  Jiří Palkovič veršovec, profesor české řeči a literatury v Bratislavě, redaktor Týdeníku, autor Česko-německo-latinského slovníku.
  Bohuslav Tablic básník; jeho Poezie a Paměti československých básnířův.
  Josef Heřman Agapuit Gallaš.

• VI. Časopisy poučné a zábavné.
  Jan Norbert Hromádko - Vídeňské noviny - Prvotiny pěkných umění.
  V. R. Kramerius - Čechoslav
  Matěj Jos. Sychra - mravně vzdělavatelní časopisy,
  Jan Hýbl - Rozmanitosti.
  Češi veršovci v časopisech let desátých a dvacátých:
  Jos. Liboslav Ziegler, Fr. Vladislav Hek, Fr. Bohumír štěpnička, Milota Zdirat Polák.

• I. Jungmann básník a buditel
  Jungmannovy studie a půdobení na gymnáziu litoměřickém. V Jungmannově rozpravě O jazyku českém je nový program práce buditelské a nové cíle české literarury.
  Jungmannovy překlady: Chateaubriandovy Ataly, Miltonův Ztracený ráj.
  Překlady z Goetha, z Schillera a jiných. Zásluha o novočeskou řeč básnickou.
  Básně původní. Jungmannovy práce publicistické na obranu díla buditelského.
  Antonín Marek, básník a publicista. Slovanská myšlenka u Jungmanna a Ant. Marka.

• II. Mladý Šafařík a Palacký v životě a na učení; jejich činnost básnická.
  Jungman, Šafařík a Palacký pro prosodii časoměrnou.
  Jan Benedikti (Blahoslav). Počátkové českého básnictví, obzvláště pasodie a boje jimi vzbuzené.
  Hněvkovského Zlomky o českém násnictví, zvláště pak o prosodii. Palackého stati z estetiky. Náboženský názor.

• III. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský
  Počátky české romantiky za vlivů romantiky německé. Romantické pojetí historie české a slovanské.
  V. Hanka, jeho činnost básnická. Písně; ohlasy lidových písní českých, ruských, srbských. Překlady "Prostonárodní srbská Musa do Čech převedená, Igor Svjatoslavič, Krakowiaky, Gessnerovy Idyly.
  Vydávání staročeských památek; práce literárně historické. Hanka Slovan. Péče o Slovanské spisy pro knihovnu Českého musea.
  Josef Linda romantik; jeho hlavní spis, román Záře nad pohanstvem

• Literární falsa v cizích literaturách.
  Psychologický základ novočeských padělků. Píseň pod Vyšehradem
  Rukopis Královédvorský; látkový rozbor. Rukopis Zelenohorský; obraz skvělého dávnověku slovanského.
  Česká falsa ohlasem světových děl i současných teorií estetických a literárně historických.
  Shody s národními písněmi slovanskými, zvláště ruskými. Historie a kulturní historie úskalím pro falsátory.
  Český nacionalismus XIX. století v RKZ. "Staročeština" padělků.
  Původcové Rukopisů Hanka a Linda. V. A. Svoboda Milostná píseň krále Václava.
  Literárně historický a estetický význam RKZ. Hankovy padělky filologické a kulturně historické. Boje o padělky.

• I. Jungmann zakladatelem české obrozenecké vědy.
  Snahy Jungmannovy a jeho školy o česku vědu; šlo hlavně o českou terminologii.
  Jungmanova "Slovesnost". Markova "Logika nebo Umnice";
  později "Základní filosofie" a "Metafysika". Vinc. Zahradník. Bern. Bolzano. Zahradníkovy práce filosofické. Vědecký časopis Krok.
  Jan Svat. Presl: "Rostlinář", "Lučba", "Ssavectvo", "Nerostopis" a později jiné.
  Vojt. Sedláček: "Měřičství" (Geometrie), "Přírodnictví" (Fysika), "Matematika potažená".
  Jungmann" "Historie literatury české", P. J. Šafařík: "Geschichte der slavischen Sprache und Literatur".

• II. Dobrovský v starších letech.
  Pomoc při cizích pracích. Dobrovského spisy: "Glagolitica", "Entwurf zu einem allgemeinen Etymologicon der slawischen Sprache",;
  "Institutiones linguae slavicae dialecti veteris", "Kritische Versuche die altere bohmischeGeschichte von spateren Erdichtungen zu reinigen".
  Literární práce a zámšry Dobrovského na konci života.
  Dobrovský proti romantickému pojímání slovanského pravěku od polských historiků,
  od Jungmanna v Historii a od Šafaříka v Geschichte.
  Útok jungmannovců na Dobrovského přes Anglii. John Bowing.

• III. Boje o opravy českého pravopisu.
  Dobrovského myšlenka vědeckého pravopisu analogického. Spory o nový pravopis hlavně mezi
  Hankou a později Jungmannem a mezi Palkovičem a J. Nejedlým na druhé straně.
  Další opravy: pravopis skladný a v za w.

• IV. Nakladatelství českých knih.
  Úsilí založit pro českou vědeckou literaturu společnost nebo ústav. Založení Českého muzea hlavně českou šlechtou;
  hrabata Kašpar ze Šternberka a František ze Šternberka. Palackého pobyt v Praze; jeho studium české historie a organizace české práce na prospěch české vědy: založení Časopisu Českého muzea a Palackého redigování tohoto orgánu. Stavovský "Časopis pro katolické duchovenstvo" Odpor jungmanovců k vedení Českého muzea. "Sbor k vědeckému vzdělání řeči a literatury české" a "Matice Česká, Vědecká česká řeč pronikla i do České společnosti nauk.

• V. Filologické práce v druhé čtvrti XIX. století.
  Jungmannův Slovník Českoněmecký a drobnější studie; jeho život; působení ve vědeckých institucích. Jungmanovy sebrané spisy; druhé vydání Slovesnosti a Historie literatury české. Jungmannovy názory hlavně podle "Zápisků". Fr. Palacký jako literární historik a linguista. V. Hanka filolog český a slovanský. Jos. Vác. Justin Michl..

• I. Jan Kollár.
  Jeho mládí a vzdělávání ve vlasti. Na studiích a universitě v Jeně. Podněty z německého pangermalismu k národnímu a politickému uvědomění všeslovanskému. Básnická erudice Kollárova. návrat do vlasti. "Básně" z roku 1821. První koncepce "Slávy dcery" z r. 1824. Konečná úprava "Slávy dcery". Její význam. Kollárova a Šafaříkova reforma české řeči spisovné. "Výklad k Slávy dceře". Vydávání písní lidových". "Písně svědské lidu slovenského v Uhřích", "Národní zpievanky."

  Kollárovo působení v Pešti. Kollárova "Čítanka" a "Slabikář". "Nedělní, sváteční i příležitodtné kázně a řeči". Rozpravy o vzájemnosti slovanské. Dva cestopisy do Itálie. Učené práce Kolláarovy ze slovanské archeologie, dějiny umění, filologie a mytologie, hlavně "Rozpravy o jménech . . . národu slovanského", "Sláva bohyně a původ jména Slávův", "Staroitalija slavjanská", Kollár proti Štůrově odluce. Kollár za revoluce 1848 a 1849. Kollár profesorem slovanských starožitností na vídeňské univerzitě.

• II. Jan Hollý.
  Život. Studie a překlady z antických klasiků: "Rozličné básně z Virgilia, Theokrita, Himéra, Ovidia, Tirtea a Horáce"; překlad "Aeneidy". Jur Palkovič. Holleého "Selanky". Eposy "Svatopluk", "Cyrillo-Metodiada, "Slav". "Žalospevi" a "Pesně".

• III. P. J. Šafařík.
  Šafařík na gymnáziu v Novém Sadě. Společné plány s Kollárem na povznesení lidu slovenského. "Geschichte der slavischen Sprache und Literatur"; "Serbische Lesekorner", "Geschichte der sudslavischen Literatur". Šafaříkův odchod do prahy. "Slovanské starožitnosti". "Slovanský národopis". Šafaříkovy poměry životní v Praze.Práce o staročeské řeči a literatuře. "Počátkové staročeské mluvnice". Rozpravy ze srovnávacího jazykozpytu. Vydávání památek staroslovanských, cyrillských i hlaholských. "Památky dřevního písemnictví Jihoslovanů". "Památky hlaholského písemnictví". "Glagolitische Fragmente". Rozprava "Uber den Urspung und Heimat des Glagolitismus". Poslední léta života Šafaříkova.

• I. František Ladislav Čelakovský.
  Čelakovského mládí a studie. Poitický stav národů rakouských po válkách napoleonských. Cenzura. Čelakovského smysl pro poezii; studie poezie; duševní dispozice. "Smíšené básně". Jos. Vlast. Kamarýt; jeho činnost básnická. Kamarýtovy "Smíšené básně". Sbírání písní lidových. Vydání "Slovanských národních písní". Kamarýtovy "České duchovní písně". "Selanky". Literární satita "Literatra Krakonošská". Překlady: Herderových "Listů z dávnověkosti", Goethovy "Márinky", "Pany jezerní" od Waltera Scotta. Básnění v duchu poezie lidové. "Ohlas písní ruských". "Ohlas písní českých".

  Zamýšlený odchod na Rus. Čelakovského korespondence. Redigování "Pražských novin" a "České Včely". Trudné poměry životní. "Růže stolistá". "Spisů básnických knihy šestery". Epigramy. "Kvítí". Překlady básní.

• II. Čelakovského škola básnická.
  Básně podle vzoru písní lidových. K. Sudimír Šnajdr. Fr. Jaroslav Vacek Kamenický. Jos. Krasoslav Chmelenský. Stoupenci umělecké prostoty v duchu písní lidových mezi mladou generací. Zlidověné písně umělých skladatelů. Vác. Jaromír Picek. Sdružování žen k vyšším úkolům národním; "Sestry slovanské". České básnířky. Marie Čacká.

• III. Alrgorie a satira, Josef Jaroslav Langer.
  Langer na studiích v Hradci Králové. Josef Chmela. Langer v Praze. Langer spoluredaktorem "Čechoslováka". Langrovy básnické skladby: "Selanky", "Kořivy", "Bohdanecký rukopis", "Den v Kocourkově". Život v rodišti Bohdanči. Pasivita Životní a literární. "České Krakováčky". Langerův názor o literatuře tradiční. Ohlas západoevropské politické poezie v české literatuře. Matouš Frant. Kácel jako básník.

• IV. Vlastenecko-katolická didaktika.
  Katolická tendence v literaturách cizích i u nás. Boleslav Jablonský básník. Redigování alamanachu "Vesna". Láska k Marii Pospíšilové podnětem k "Písním milostí". Ráz jediné sbírky Jablonského "Básně"; oddíl "Moudrost otcovská". Odchod do Haliče. - K. Vinařický buditel a básník; překlady Vergiliových děl básnických, "Pana oh. Hasištejnského, věk a spisy vybrané". Vinařického básně původní: satirická alegorie "Sněmy zvířat", "Varito a lyra", "Vlast", tragédie "Jan Slepý", básničky pro děti v "Kytce". Vinařického přehledy o novější české literatuře pro cizince; Vinařického obrany české řeči ve školách; vydávání slabikářů a čítanek. Frant. Jos. Sláma Bojenický. Vinařického nezdařené práce o českém původu vynálezce tisku Gutenberga a o keltštině jako řeči slovanské.
  Vác. Štulc. Jeho překlady Mickiewicze. Didaktické básně vlastenecko-náboženské: "Pomněnky na cestách života", "České dumy". Náboženské: "Perly nebeské", "Harfa Sionská". Štulcovo působení na prospěch klerikalismu katolického: časopis: "Blahověst" a jiné publikace. - Frant, Sušil; překlady z antických básníků. Původní básně, "Básně", "Růze a trní" a jiné. Moravský katolický klerikalismus. "Moravské národní písně". "Písně svaté Nového zákona", překlad a výklad. - Vncnc Furch básník: "Básně", "Písně hostýnské", "Písně velehradské", "Písně a balady z války uherské", povídky a báchorky "Barvy a zvuky". Evang. pastor emigrant Josef Kačer na obranu české reformace. Frant. Doucha, překladatel Thomsonových "Počasů", Shakespearových dramat a básnických děl z mnoha jazyků a skladatel četných knížek pro děti.

• V. Karel Jaromír Erben, idrový básník lidové tradice.
  Erbenova mladá léta. Básnické prvotiny, zejména skladby s látkami z tradiční literatury. Erbenovo slovanství. Erbenův poměr k Čelakovskému. "Kytice z pověstí národních". "Svatební ošile", "Záhořovo lože". Erben básník ideí a mravních zásad. Láska mateřská v Erbenových básních: "Polednice", "Vodník", "Vrba", "Lilie"; "Zlatý kolovrat". "Holobek" a "Dceřina kletba". "Štědrý den". Celkové ocenění básnické činnosti Erbenovy. Činnost sběratelská. "Prostonárodní písně a říkadla". "Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských". Erbenův názor na tradici lidovouů mytologie slovanská. Erbenovy překlady, zejména "Nestorova letopisu", "Igora" a "Zadonštiny".
  Básník Jos. Jaroslav Kalina.

• I. Oživení dramatických her ochotnických od r. 1812.
  Jan Nepomuk Štěpánek jako správce českých divadelních her. Štěpánkovy historické hry a frašky. Po Čelakovském redigoval Českou včelu. Jan Sudiprav Rettig jako dramatický spisovatel. Frant. Rajman epik a dramatik; "Sedlské námluvy". Loutkové hry. Biblické hry Fr. Vodeďálka.

• II. Václav Kliment Klicpera.
  Klicperův život; od r. 1819 profesorem v Hradci Králové. "Divadlo Klicperovo" a "Almanach dramatických her od V. Kl. Klicpery". Rozvoj divadelních ochotnických společností. Klicpera řídil činnost ochotníků královéhradeckých. Snadná tvořivost Klicperova. Historická tragédie "Soběslav". Klicperovy frašky a veselohry. Povídky historické. Klicperova literární činnost na konci života v Praze. Slovák Ján Chalupka jako dramatický spisovatel.

• III. Josef Kajetán Tyl.
  Tylovo mládí a studie+ rok u V. Kl. Klicpery. První pokusy literární. Tyl členem kočující divadelní společnosti; činnost pro divadlo. Tyl redaktorem Květů, Vlastimila a Pomněnek; organisoval české společenské zábavy.

Rejstřík osobní

Rejstřík věcný